Sraz byl fajn, nakonec jsme se tam setkali tři a probrali pera, inkousty, papíry a cenové stropy, do kterých jsme schopni jít.
Osobně jsem byla moc ráda, že jsem díky Peterovi mohla zkusit jak píše Pelikan dvoustovkové řady, protože o něm přemýšlím a budu po ozkoušení ještě víc a že propiska Caran d´Ache by taky stála za hřích. Foto není, protože ve Viet Corneru není zrovna ideální světlo a maximálně jsme měli mobily. Další sraz bychom rádi udělali někdy v listopadu, tak doufám, že vás třeba příště dorazí víc.