hrochmav píše:Dobrý den, chtěl jsem moc poprosit o radu. Před časem jsem na aukru koupil sadu původních dřevěných násadek, jenže u nic nebyl náhradní vyměnitelné hlavice (nevím, jak se tomu říká přesně). Prostě ta část, která drží vlastní pero. Ty se mi podařilo sehnat na e-bay, jenže jsou delší, než by bylo třeba. Víte o někom, kdo by je mi mohl zkompletovat? Případně mi poradil, jak bych mohl následně se synovci vytvořit pero například z dikobrazího ostnu, či pavího pera? Děkuju moc. Marek Vejvoda
Do násadky se dává (ocelové) pero. Osobně, když je kupuji, jim říkám perko do násadky, protože slovo pero je víceznačné, a prodavačka mi dobře rozumí. Myslím, že se prodává snad v každém papírnictví, ale ty se hodí do plastových násadek koh-i-noor, takže je třeba vyzkoušet, zda se hodí do staré dřevěné násadky. Prodává se také ve všech výtvarných potřebách, protože je nezbytné pro perokresbu (pokud se nepoužije redispero, které udrží víc tuše). Ocelová perka ve výtvarných potřebách se prodávají v obrovském množství tvarů, rozměrů a tvrdostí. Pro kreslení a psaní se stínováním jsou vhodnější perka měkčí, ale ta se dříve rozskřípou a potom píší tlustě. Při nákupu je vhodné si perko prohlédnout proti světlu, aby nebylo rozskřípáno už v obchodě, což se někdy stává. Žádné nemá moc velkou trvanlivost, odhaduji při psaní tak pět listů A4, potom začne psát dost tlustě a není to hezké. Je třeba upozornit, že nové perko bývá někdy naolejované, takže se na něm neudrží inkoust a je třeba je otřít suchým hadříkem. Jako inkoust je ideální dokumentní koh-i-noor, který má všechny vlastnosti vynikající kromě údajné leptavosti hrotu plnícího pera, což u perek do násadky vzhledem k jejich životnosti nepředstavuje žádný problém. Krásně se také píše tuší, ale v tom případě je třeba perko občas otřít hadříkem. Jedno perko stojí asi dvacet korun.
Ve výtvarných potřebách se někdy prodává i husí brk a rákosové pero, která se rovněž používají pro perokresbu, ale ty jsem nezkoušel. Ve výtvarném umění se oceňuje jejich přirozeně nerovnoměrná linka ve srovnání se strojovou linkou ocelového pera (nemluvě o moderním rýsovacím peru). Paví pero by snad šlo skrytě vytrhnout pávovi v zámeckém parku, ale asi by křičel. Pero je třeba vysušit, zbavit blanky a seříznout perořízkem podle způsobu psaní. Já jsem se ale vždy spokojil s ocelovými perky a ptáky jsem nechal na pokoji.