waldir píše:Predpokladam, ze u (a) ocekavas propichnuti pod hladinou inkoustu. Potom mas naprostou pravdu, ze toho moc nevytece - situace bude obdobna nepropichnute bombicce - v obou pripadech povrchove napeti na vzduchove bubline u diry/usti bude zkratka drzet inkoust v peru. U (b) samozrejme vytece skoro vse - to lze overit i bez konvertoru nakapanim par kapek do zavitu. U (b) ale inkoust potece obouma kanalkama. Samozrejme konvertor v praxi nema stejny efekt jako (b), protoze pero neni otevreny system - zavit povazuji za dostatecne vzduchotesny uzaver (nebo se pletu? Jak se bude chovat poloprazdny eyedropper ?
).
Dusledek je tedy jen ten, ze u netesniciho konvertoru je vyrazne vetsi zasoba vzduchu pro udrzeni bezneho tlaku. K vyrovnani tlaku mezi okolnim prostredim a vnitrkem pera se do cekat dojde pred skoro kazdym psanim (prenosy atp., jak popsano v puvodnim vysvetleni) a tedy rozdil v poustivosti bude jen po delsi dobe psani.
Dukaz jako prijatelny beru, nicmene to nuti polozit dalsi otazky
Jako treba kde je problem s privodem vzduchu spodnim kanalkem do konvertoru, kdyz pistova pera (treba Noodleri) dokazi dodat opravdu velke mnozstvi inkoustu (aniz by tekly) - predpokladam malo prostoru v hrdle bombicky. Neni tedy suchost bombicek spise vadou navrhu pera nez vlastnosti? Z argumentu vyse plyne, ze "poustivost" bombickoveho pera vyrazne kolisa, coz se nezda jako pozadovana vlastnost. Dale z toho celeho plyne, ze volba bombicek misto konvertoru je dosti spatne fungujici reseni spatne serizeneho hrotu.
Začal bych pokusem o vysvětlení funkce plnicího pera. Představme si trubici s kapalinou, trubice je nahoře uzavřená. Kapalina svou tíhou zapůsobí jako píst a zředí vzduch v trubici nad hladinou. Toto zředění je velmi malé. Vzduchoprázdna by bylo dosaženo až při výšce 10 m sloupce vody. Kdyby byl sloupec delší, víc než vzduchoprázdno nedosáhneme, takže tlak vzduchu odspodu sloupec neudrží a část vody odteče. Toto je základní podmínka rovnováhy: výška sloupce a velikost podtlaku. Když dole k trubici připojíme kapiláru, máme model nefunkčního plnicího pera. Do kapiláry se nasaje kapalina. Přiložíme kapiláru k papíru, papír svou strukturou obsahuje menší kapiláry, tzn. nasaje si z kapiláry pera kapalinu. Ovšem podtlak nad hladinou je pořád stejný, udržel by delší sloupec, proto do kapiláry nepustí další kapalinu. Pero přestane psát. Hrot funkčního plnicího pera umožňuje doplňovat odsátou kapalinu vzduchem, ten sníží podtlak a umožní prodloužení sloupce, takže další kapalina se dostane do kapiláry. Jestliže do trubice nad hladinou vpustíme trochu vzduchu, aby se obnovila rovnováha mezi novou hodnotou podtlaku a délkou sloupce, je nutné, aby část kapaliny odtekla, čímž zahltí hrot (pokus (a)). Pokud bude otvor větší, takže nad hladinou bude stejný tlak jako tlak vzduch zespod, sloupec kapaliny vyteče, kromě toho, co zůstane v kapiláře a toho, co smáčí stěny (pokus (b). Takže když kolega popisuje, že s konvertorem píše pero tlustší čáru, předpokládám, že konvertor v oblasti pístu netěsní a občas vpustí vzduch nad hladinu inkoustu.
Různé inkousty píší různě, protože mají různá povrchová napětí, tedy různě drží v kapiláře, takže je papír hůř vytahuje. Takové "sušší" jsou Pelikán a Koh-i-noor, "mokré" jsou třeba Pilot. Voda má větší povrchové napětí než inkousty, tzn. víc drží v kapiláře, proto ji přidávám do oblíbeného modrého Pilotu. Některé inkousty jako černý Cross (údajně Pelikán) ucpe kapiláru sraženinou (to se mi stalo). Kupodivu, zbytky inkoustu při nevyplachování plnicího pera koncentrují složku inkoustu snižující povrchové napětí, takže inkousty pak lépe tečou. Toto používám u inkoustů, které spolehlivě při nevyplachování neucpávají kanálky, což je modrý Koh-i-noor a Pilot. Konečně, hrot může být špatně nastavený a pouštět hodně, nebo málo vzduchu místo odebrané kapaliny. Potom pero píše slabě, nebo příliš silně.
