Vaše sbírka mne opravdu fascinuje...
Před pětadvaceti roky jsem v Centropenu pracoval akorát v 1988 jsem nastoupil - ta zmatečná doba mi tam pomohla ... k perům i z padesátých let, která už asi deset let hledám, nejspíše budou na půdě ale chovám si to jako poslední naději - když půdu prohledám a nebudou tam, jsem doživotně zklamaný.
Hlavně to berte tak, že každé pero je ruční individuální výroba. Otipuji si že až zhruba do 1995. Měl jsem tam právě docela štěstí protože jsem pracoval jako vedoucí zkušebny což byla součást podnikové kontroly (kvality;) ). Měli jsme tam dvě paní, celoživotní odbornice, které řešily reklamace, špatně seřízená pera, náhradní díly, když jsme se skamarádili, daly mi PERO. Staré pero, prý z padesátých let a dokonce s ním psal tehdejší ředitel. Historku jim nebaštím dodnes ale je pravda, že mělo zlatou kuličku ubroušenou do polovice takže s ním opravdu někdo usilovně psal i když zlato je moc měkké. Hm, pero upsané do poloviny života... Daly mi ho jako kuriozitu, protože jsem jim ukradl všechna pera co nepotřebovaly - tak stará že je nikdo už ani opravit nechtěl, to jsou ta na půdě... Naprosto úžasné na nich je (a tím pádem i ve Vaší sbírce) že ruční práce se týká všeho - tyčce vodící inkoust, vyrovnávací řezy v ní, hrot, jeho ohnutí, řez, a hlavně seřízení - každé pero bylo ručně seřízeno - jasně na ruku pracovnice (všechna pera vlastně sestavovaly ženy) která se snažila být universální a hlavně aby to neškrábalo. Ale pak mi pero seřídily podle mé ruky - asi nejlepší pero co jsem kdy měl.
Než jsem ho před asi osmi roky stratil, zapomněl, nebo si jej omylem někdo vzal.
Centropen si vyráběl vše.
Pak, ještě před mým odchodem v cca 94 se začaly dílny plnicích a technických per likvidovat protože bylo výhodnější do školních per nakupovat hroty - ty které se u levných per používají dodnes, později už nakupovali a nakupují pera hotová i s potiskem.
A tím zmizel kus historie. Kvalitní historie, žel neefektivní. Myslím, že na západě by alespoň jednu dílnu zachovali a dělali exkluzívní drahá pera ruční výroby. Stejným stylem jako se dělala pera všechna... Návrhy nevyráběných byly krásné.
Nj., nostalgie, je to má srdcovka, první práce po škole a naučil jsem se psát plnicím perem, což je v dnešní době skoro umění... Ale to už rukopis asi také...
Nicméně je to poslední spojení s brkem a rozštípnutým rákosem Egypťanů a tedy stylu psaní tisíců let...
... pff... kdy to naberou propisky...