drobounký eyedropper od Salz Brothers je možná moje nejstarší pero. Přesné stáří už asi nezjistím, ale přes sto let mu bude. Dle zvyku a ducha doby je to "chased hard rubber", neboli rytý ebonit. Ten jak známo podléhá oxidaci a z černé mění barvu na nehezkou "kafebraun do zelena". Vím, že by staré ebonitové pero nemělo do vody, protože tím se situace dramaticky zhorší, ale když se k vám dostane kousek, který před stoletím někdo bez vymytí odložil do šuplete a s ničím nejde pro petrifikovaný inkoust hnout, nemám trpělivost hrát si s olejíčkem a volím ultrazvukovou čističku. Výsledek je takovýto:

Co s tím? Brusná pasta při razantnějším užití odstraní i chasing a inskripce. Když jsem narazil na deoxidizer Marka Hoovera (lbepens), rozhodl jsem se otestovat.
Samotný produkt je na užití jen o malinko složitější než "namočím - vytáhnu". Konzistenci má spíše jako med, po aplikaci (dvacet minut, lze dle potřeby opakovat) se nesmývá, ale setře a poté ještě načisto odstraní minerálním olejem (parafinovým). Celý proces je poněkud ulepený a mazlavý, ale přináší viditelné výsledky.

Obě fotografie jsem se snažil fotit za totožných podmínek a rovněž upravit identickým postupem, měly by tedy celkem věrně zobrazovat rozdíl. Následně jsem ještě od stejného výrobce aplikoval extra jemnou leštící pastu a vosk, ale zde už je rozdíl obtížně na snímku zachytitelný - povrch je o něco lesklejší a lehce "sametový".
Nepozoruji, že by byly jakýmkoliv způsobem poškozeny nápisy nebo ryté zdobení. Je pravdou, že ebonitových per zas tolik mezi námi neběhá, ale stejně pozitivní efekt má deoxidizer pochopitelně i na ebonitové konce víček a "blind capy", běžné u celuloidových per přinejmenším do šedesátých let.
Inkoustu zdar!

Janek